Jaroslav Kořán

Hraje na různé bicí nástroje (včetně vlastního Orloje snivců), zabývá se natáčením hudby a zvuku, jeho úpravou, natáčením videofilmů a jejich zpracováním, fotografií a tvorbou výtvarných prací, jejímž hlavním společným znakem je improvizace, řízená náhoda a využívání neobvyklých materiálů a technik.

„Hodinový hudební stroj" vznikl v době „Technického středověku", jak nazývají někteří snivci naši současnost a odbíjí čas často jí navzdory. Proto i nejpříhodnější dobou hraní na tento nástroj a důležitým časem snivců vůbec, je bezesporu západ slunce. Prchavý moment, jenž koresponduje se zvukem, charakterem hudby a hlavně cítěním snivců. Zvukově na sebe působí velké množství nepojmenovaných tónů a alikvót, což osvobozuje a inspiruje. Na hraní i poslech Orloje je zapotřebí ticha, klidu, vhodné akustiky a prostředí. Teprve potom může nastat vzájemná komunikace a zvuk prostoupí prostor. Je to pout, cesta zvukem. Lecos může vystoupit na povrch. Věci zasuté i ticho, jež je součástí života. Jaroslav Kořán 1992